Randir (melodie: Když náš táta hrál)

(E) Když jsem byl pajzl malej, dvě stopy nad zemí
(A) scházeli se havíři tam u nás v podzemí.
(E) Mezi nima náš táta s lucernou sedával
(H7) a tu svoji nejmilejší (E) hrál.

R: Zlato, zlato, drahé kamení...

Teď trpoš jsem jak hora, pět stop a palců šest
nejeden skřet ve rvačce už poznal moji pěst
A kdybych si moh něco ve Středozemi přát
slyšet zase svého tátu hrát.

R: Zlato, zlato...

Ta písnička mě vedla i mimo rodný dům
na gondorských hranicích i v síních Khazad-Dûm.
A když mě chytnul koňák, já musel jsem se smát
jak jsem slyšel svého tátu hrát.

R: Řekni mi svý jméno koňáku a já ti povím svý a leccos jiného
   a pak tě slušně mluvit naučím o té, jejíž vlas mít smím.

To už je všechno dávno, a tátu mi vzal čas
stačí ale zavřít oči a vidím ho zas
jak v mihotavém světle hlučně a s kuráží
zpívá si, když štolu proráží.

R: Zlato, zlato...

Tribute to Gimli (předposlední refrén). A chtěl jsem taky mít nějakou odrhovačku, připouštím.