Khazad DocuWiki

Toto je starší verze dokumentu!

---

(E) Když jsem byl pajzl malej, dvě stopy nad zemí (A) scházeli se havíři tam u nás v podzemí. (E) Mezi nima náš táta s lucernou sedával (H7) a tu svoji nejmilejší (E) hrál.

R: Zlato, zlato, drahé kamení…

Teď trpoš jsem jak hora, pět stop a palců šest nejeden skřet ve rvačce už poznal moji pěst A kdybych si moh něco ve Středozemi přát slyšet zase svého tátu hrát.

R: Zlato, zlato…

Ta písnička mě vedla i mimo rodný dům na gondorských hranicích i v síních Khazad-Dûm. A když mě chytnul koňák, já musel jsem se smát jak jsem slyšel svého tátu hrát.

R: Řekni mi svý jméno koňáku a já ti povím svý a leccos jiného

 a pak tě slušně mluvit naučím o té, jejíž vlas mít smím.

To už je všechno dávno, a tátu mi vzal čas stačí ale zavřít oči a vidím ho zas jak v mihotavém světle hlučně a s kuráží zpívá si, když štolu proráží.

R: Zlato, zlato…